Tato teorie vychází z biologických poznatků o evoluci a přirozeném výběru a poprvé jste o ní mohli slyšet v poslední kapitole knihy od Richarda Dawkinse "The Selfish Gene" z roku 1976.
Autor si vysvětluje Darwinovu evoluční teorii tak, že hlavním hybatelem vývoje jsou genetické informace, nikoliv biologické formy života – ty slouží pouze jako přepravní prostředek pro dané informace, aby se mohly dále uchovávat a hlavně šířit.
Nesoutěží tedy mezi sebou o přežití jednotlivé živočišné a rostlinné druhy, ale genetické informace v nich zapsané.
Ty vymírají, přežívají v nezměněné formě nebo podléhají mutacím – a to podle toho, jak se zrovna hodí pro život v daném prostředí v dané době.
Stejně tak to chodí podle memetické teorie s informacemi, které nejsou zapsány v chemické struktuře DNA, ale v naší hlavě.
Dawkins pojmenoval jednotku negenetické informace "mem" – kvůli zapamatovatelnosti a také z důvodu podobnosti tohoto slova se slovem "gen"a "memory".
Za jeden z prvních lidských memů se dá považovat umění rozdělávání ohně. Mem vznikl nejspíš pouhou shodou okolností, ale pro svou užitečnost k zachování lidského života se rozšířil.
Memová exploze
Od rozdělování ohně se lidé stali nositeli také na první pohled zbytečnému memu – pohřbívání mrtvých.
Proč plýtvat energií na kopání hrobu – a někdy i majetkem (do hrobů se dávaly různé přeměty a potraviny) kvůli někomu, komu už nepomůžeme? Odpovědí je náboženství.
Víra v cosi mimo hmatatelný materiální svět dává lidem naději a odvahu v době existenčních krizí, což pro přežití jistě užitečné je.
S vývojem lidstva ale začínají být memy čím dál divočejší. Sdružují se do tzv. memplexů – memetických komplexů.
Memetický komplex je souborem memů, které by jinak samy o sobě zanikly.
Jako příklad memplexu lze tedy uvést jakékoliv náboženství. Celibát bez víry v Boha držet nebudete.
Mandaly z písku by se nestavěly bez buddhismu. Košer způsob přípravy potravy by bez memplexu judaismu nepřežil.
Dawkins také srovnává memy s virovými organismy a náboženství s virovou nákazou.
Viry obvykle napadají oslabené jedince, stejně tak jako učení sekt podléhají obvykle nepříliš duševně vyrovnaná individua.
Mem, který jako parazit hostiteli škodí, má v memetickém názvosloví přízvisko autotoxický.
Člověk, ovládnutý memem, se mění na memoida, a může to být například emo kid, které si dobrovolně způsobuje další a další hnisajíci zářezy na svých končetinách.
Naopak exotoxické jsou ty memy, které nutí své uživatele škodit druhým – eliminují se tak neinfikovaní, vůči agresivnímu memu imunní jedinci, takže hostitelé pak získají převahu a větší životní prostor.
Memplexy náboženství často takové bývají ve své rané existenci a někdy i v pozdějších fázích – kvůli svému náboženskému přesvědčení zemřelo, či bylo zabito, tolik lidí, že je to srovnatelné s pandemiemi morových ran.
Zdivočelé memy
Dokud nenastane ekologický kolaps, lidé nebudou řešit svoje přežití, ale svoje postavení ve společnosti a budou do nekonečna vynalézat nové způsoby, jak se pobavit. Tím se dostává prostoru memům, které nemají, možná jen zdánlivě, pro život žádný prakrický přínos.
To, že jsou memy v postupu času stále divočejší a progresivnější, se dá od poloviny 19. století pozorovat na pořád rychleji měnící se módě, architektuře, hudebních stylech – na tom, co je zkrátka "IN"…
A od devadesátých let se v domácnostech začíná objevovat internet, akcelerátor rozmnožování a přenosu memů.
Předchůdcem elektronické sítě byla ulice – veřejný prostor pro streetart i sprosté vtípky… Do veřejného prostoru také patří spodní strany horních paland v chatkách na dětských táborech, školní lavice a zejména veřejné záchodky, kde spolu lidské bytosti – většinou jen tak pro zábavu – komunikovaly prostřednictvím nejrůznějších nápisů.
Díky internetu se memy můžou šířit často úplně samostatně a mají naději na dlouhý život, i když je jejich obsah relativně nesmyslný.
V dobách, kdy byli uživatelé ještě naivnější, než dnes, se dařilo prainternetovému memu ve formě řetězového dopisu, který se dokázal živit kdysi dokonce jenom za pomoci pošty.
V případě, že tomuto vyděračskému memu uživatel pomůže k rozmonožení, čeká ho výhra v loterii a setkání s životní láskou, pokud si ale dovolí přeposlat mem méně než 15 lidem, riskuje osobní kolizi s autobusem anebo rovnou jistou smrt.
Podobnou stupidní nákazou v posledních dvou letech trpí značná část uživatelů sociální sítě Facebook.
Hrají téměř bezobsažné „klikací“ hry s cílem zvyšování levelu jejich virtuální zombie, se kterou se pravděpodobně ztotožňují natoli, že se snaží obrátit na zombie další své facebookové přátele.
Po tom podstoupí osobnostní test, aby zjistili, jaký druh vánočního cukroví jsou, a než se dostanou ke svému vytouženému výsledku, aplikace jim nabídne, aby
doporučili test také svým přátelům. Tyto typy testů často produkují třináctileté japonské holčičky, které mají jistě radost, že jejich psychologické veledílo za měsíc obletělo celý svět a obšťastnilo dva tisíce uživatelů.
Memetičtí inženýři
Ty nejúspěšnější japonské holčičky jsou budoucími potenciálními memetickými inženýrkami. Stát se inženýrem znamená být autorem memu se záměrem ovlivnit chování ostatních.
Typickým příkladem jsou autoři reklam na deodoranty, po jejichž použití se cítíte tak svěží, jako byste se právě osprchovali.
Nebo můžete najít memetické inženýry ve vládě, která vymyslí fiktivní aféru z důvodu odpoutání pozornosti masmédií a obyvatelstva od reality, jako to bylo ve filmu Wag The Dog.
Těmi hodnějšími inženýry jsou pak většinou řadoví korporátní zaměstnanci, kteří se u své práce u počítače tak nudí, že generují více či méně humorné materiály pro pobavení ostatních uživatelů.
Známými projekty těchto inženýrů jsou například stránky failblog.org, icanhascheezburger.com, pedobear.org, apod.
Umělcem, zasluhujícím místo v učebnicích je autor komiksu FFFFFFFFFFFFFUUUUUUUUUU,
Jeho díla se bohužel už ale dávno chytl internetový plebs a tak vtipy v tomto komiksu získávají na prvoplánovitosti.
Na svém počátku však komiks podával syrové svědectví o síle lidského zoufalství a utrpení.
České memy
Některé memy vyžadují jistý jazykový, kulturní a politický background. Jaké jsou naše speciální české memy?
Mem Věry Pohlové (důchodkyně, co by nejradši všechny internety a počítače zakázala), který 17. září 2009 slaví svoji desetiletou existenci, je tak životaschopný, že se možná jednou dostane i přes hranice.
Další českou nedobrovolnou memetickou celebritou je "JUDr. PhDr. Mgr. et Mgr. Henryk Lahola", jež si založil osobní web s cílem pochlubit se široké veřejnosti svými ultrakonzervativními názory, tím, kolik získal vysokoškolských titulů a jak vypadá jeho maminka.
Akademickými hrdiny jsou také studenti ČVUT, kteří na internetu zveřejnili recept na tvarůžkovou kundu, pokrm, který si žádá opravdové labužníky.
Na českých diskusních serverech najdete mnoho threadů, v nichž se shromažďují podobné memy (např. nyx.cz, klub Nové Internetové Humory).
Pokud ale tyto diskuse nesledujete už dost dlouho a přispějete taky nějakým vtipem, pravděpodobně vás někdo "přivítá". Vítej – Welcome to The Internet. Obrázek, co jste do fóra vložili, je totiž dva roky starý a všichni ho už znají.
Kritika memetické teorie.
Dawkins, který vychází z exaktní vědy, redukuje celou lidskou kulturu a sociální fenomény na živné prostředí, v němž prospívají memy – jednotky informace, které ale v podstatě nejdou ani přesně ohraničit a definovat.
Jeho memetická teorie se nedá potvrdit nebo vyvrátit experimentem – kritický racionalista Karl Popper by takto postavenou teorii ani nepovažoval za vědeckou.
Popis fungování koryt infomačních toků memetickou teorií je podobně užitečný a funkční, jako freudiánské paradigma, v němž je lidská psychika redukována na jedno velké libido v orální, anální, či genitální fázi.
Memetická teorie je zajímavá a inspirativní, ale život, vesmír a vůbec na ní nepostavíte. I po obeznámení se s ní bude vládnout všude stále skoro ten stejný, neuchopitelný chaos.