Lidé, co 12.9. vnikli do soukromého objektu na rohu Apolinářské ulice, se dopustili občanské neposlušnosti. Udělali tak kvůli svému politickému přesvědčení a logicky počítali s postihem. Co ale ti, kteří je přišli podpořit svou přítomností v dané ulici? Ti přece zákon nepřekročili! Bude nás teď policie zatýkat za to, když se odvážíme nenásilně projevit svůj názor? Anebo i za pouhou fyzickou přítomnost v okolí demonstrace – jen tak pro jistotu, aby žádné špatně smýšlející individuum neuniklo „spravedlnosti“. Nepřipomíná vám tato sobotní událost dávné doby někdy před dvaceti lety?
20:30 – Lidé byli vytlačeni od domu na hlavní silnici a přilehlé chodníky. Po přechodu pro chodce dokolečka korzovali sympatizanti, ale dopravu neblokovali (nechali projet tramvaj) – tu později zablokovali sami policisté.
Najednou byli vytlačeni všichni z celé ulice, a to za pomoci mlácení do zad tonfami (lidé měli spoustu modřin a odřenin, někteří museli být ošetřeni, kamarádovi rozbili brýle za 6000,- Kč) a bombardováním dělobuchy (jedné dívce zranili oko). Násilí se týkalo i lidí, kteří poklidně seděli na schodech na zemi a dokonce i novinářů. Prostě všech, kteří byli v ulici přítomní, ať už to bylo z jakéhokoliv důvodu.
Důvod zadržení: neuposlechnutí výzvy veřejného činitele
Policisté nehlásili „Vykliďte celou ulici a prchejte, kam nejdál můžete.“ Hlásili „Neblokujte dopravu.“
Dopravu jsem neblokovala, stejně jako valná většina zúčastněných. Poklidně jsem meditovala v tureckém sedu na chodníku bezpečně vzdáleném od obsazeného domu a pozorovala jsem bezprostřední okolí.
21:00 – Po úprku z ulice vystřiženém jak z akčního filmu jsem se šla projít a hledat kamarády, které jsem viděla, jak padají obličejem na zem a kdosi v černém obleku po nich šlape. A zejména jsem toužila přijít na kloub tomu, proč bylo použito tolik násilí. Třeba na nějaký nebezpečný squatter vytáhl rotační kulomet a policistům došla trpělivost.
21:30 – V různorodé skupince lidí jsme se procházeli někde nad kostelem, pár bloků od místa obsazeného squatu. Žádnou akci typu „sběr dlažebních kostek a jejich následné vrhání na policisty“ či „probojování se přes zlé černé rytíře a znovudobytí hradu“ jsme překvapivě nechystali.
Někteří lidé se na tom 300 metrů dlouhém úseku ulice mohli ocitnout pouhou náhodou (rozhodně to ale nebyli ti dva tajní policisté mezi námi). Pár z nich opravdu na předchozím shromáždění u obsazeného domu chybělo.
Ve snu by mě nenapadlo, že by nás teď policie mohla pozatýkat. Byla jsem už na spoustu shromážděních a demonstracích – Free Tibet, Vegetariánský happening etc. a na žádném mě nikdo zatýkat nechtěl.
Ocitli jsme se v pasti. Padá výzva „Utíkejte“, strhává davovou psychózu. Váhám, ale stejně nakonec podlehnu a rozběhnu se.
Policie zatarasila ulici z obou stran a postavila nás ke zdi. Byla dost zima a my jsme přes dvě hodiny stáli čelem ke zdi s odkrvenýma rukama nahoře, se zákazem se bavit a bez možnosti si dojít na záchod. U zdi by jste mohli vidět i půvabné sedmnáctileté dívenky.
Podle § 24, hlavy (2) měli policisté povinnost informovat zákonné zástupce nezletilých osob, s výjimkou „nepřiměřeně obtížných“ situací. Situaci bych nenazvala nepřiměřeně obtížnou, proto policisté tento zákon porušili a rodiče nezletilých podle mých zdrojů neinformovali.
Odpovědi na to, co se s námi bude dít, jsme se nedočkali. Jedinou informací bylo „Všechno se dozvíte„. Nic jsme se nedozvěděli několik dalších hodin.
Poučení osoby při umístění do cely ve smyslu § 33 odst. 5 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České Republiky (dále jen Poučení) – bylo porušeno za I. d) právo na informování policisty o předpokládaném úředním postupu.
0:00 – Nejdřív antonem odjížděli muži, ženy nechali stát u zdi nejdéle. Posledních 10 dívek a asi tři kluky naložili do antonu a zavezli do stanice v Bartolomějské. V antonu to vypadalo jako když se jede na školu v přírodě. Takhle by jste si vážně nebezpečné výtržníky nepředstavovali – všichni byli velmi mladí, čistě oblečení, neměli u sebe žádně zbraně, ani drogy. Nikdo z nich neútočil na veřejného činitele, všichni byli proviněni pouze svoji přítomností v okolí obsazeného domu.
0:30 – Zhruba do 3 jsme čekali v místnosti plné našich kolegů kriminálníku v oblíbené pozici – čelem ke zdi, s rukama nahoře. Kolem třetí hodiny se lidé začali sunout na zem kvůli únavě a policisté v rukavicích je zvedali. Nakonec jsme si právo na sezení (na studené zemi) vymohli. Z kancelářských vypolstrovaných židlí na nás seshora shlíželi policisté.
Poučení: I.a) nebyla respektována naše lidská důstojnost. Policisté nám tykali a sprostě nadávali. Od ochránců zákona jsem slyšela i vybrané věty: „Ty smažko, kde máš jehly?“, nebo „Taková hezká holka a taková špína!“
Nechali nás zbytečně trpět – odpíráním spánku a nucením v setrvávání v nepohodlné poloze může být pro křehčí jedince nekonečně nepříjemné.
5:00 – byli jsme odvedeni do cely. Nedali nám přikrývku, na kterou jsme měli právo a bylo nám zima. V malých celách byl odporný zápach a sedělo v nich od 3 do 15 lidí.
Když jsem žádala přikrývku či teplé oblečení, bylo mi řečeno „Smůla. Stěžute si.“ Nebylo komu. Neměla jsem ani tužku, abych si mohla opsat čísla těch nejsadističtějších příslušníků.
Všichni zadržení cizinci byli umístěni spolu v jedné cele a neměli k dispozici překladatele. Policisté na ně mluvili česky. Překlad jejich práv, jaká mají v cele, dostali až po nastoupení do ní, tedy mnohem později než ostatní. Policisté cizincům říkali: „Jseš v Čechách, tak mluv česky!“ Možná jsem zmatená, ale toto chování považuji za projev diskriminace a rasismu.
Poučení: bylo porušeno:
II.a) právo na přiměřený odpočinek a přikrývku
II.b) právo na provedení základní hygieny včetně ústní hygieny
III.b) právo na zapůjčení čistého ošacení.
Pár lidem umožnili právo na telefonát (asi pěti od mého odvedení do cely), ale jedné slečně telefonát odepřeli, že prý teď mají moc práce. Chtěla se poradit se svým právníkem.
Poučení: I.b) (nebo také podle podle § 24, hlavy (5)) bylo porušeno právo kontaktovat svého právního zástupce a osobu blízkou.
Nadále nás odmítli nás informovat o svých předpokladech, jak se bude vyvíjet úřední postup, co jsme vůbec spáchali a jak dlouho můžeme ještě v cele zůstat.
K jídlu jsme dostali dva suché chleby, přestože podle podepsaného papíru jsme měli právo na mnohem víc.
Poučení: III.a) bylo porušeno právo na poskytnutí dostačující stravy.
9:00 – Můj otec volá na policii (do Bartolomějské, kde byly cely předběžného zadržení) a ptal se, zda je jeho dcera zadržená. Policie ho odmítla o čemkoliv informovat.
10:30 – Byla jsem převezena na místní oddělení policie Smíchov. Vrchní inspektor Roman Pezda mi tykal a nazval mě smažkou, přestože jsem se chovala zdvořile. Na to, že jsem byla přes 24 hodin vzhůru a bylo mi špatně jsem se ještě dokázala ovládat.
Když jsem řekla, že chci sepsat protokol s někým, kdo se ke mně bude chovat slušně, odmítl to, a řekl, že přece nemusím vypovídat. Když jsem se pokoušela vypovídat, mé věty překrucoval. Do protokolu jsem nakonec nadiktovala, že jsem psychicky a fyzicky vyčerpaná kvůli zacházení v zadržení, abych vypovídala, a že později vydám písemné prohlášení.
Roman Pezda se se mnou rozloučil se slovy: „Skoč do Vltavy, řeka je hned tady za rohem.“
Taky mě těšilo.
11:15 – Byla jsem propuštěna. Po více než 14 hodinách. Kamarádka strávila na policii 17 hodin, a z toho dokonce asi hodinu a půl ležela na břiše na studené dlažbě. Další kamarád má zlomená žebra. Za nic. Myslím, že jsem vlastně měla ještě docela štěstí.
Slovo závěrem
Stále přemýšlím, proč se to všechno stalo. Široké masy jsou z postupu policie nadšené a squattery i jejich sympatizanty považují za „smažky“ a zloděje, a nejradši by je poslali natvrdo sedět (70% hlasujících, zdroj: tn.cz).
Je to možná kvůli tomu, že nejoblíbenější české noviny Blesk vyfotí toho nejšpinavějšího a nejopilejšího pankáče jako ilustraci k článku o tom, jak squatteři dělají nepořádek a jsou nebezpeční pro obyčejného, slušného a spořádáného občana. Totiž číst si o tom, že squatteři vymysleli docela pěkné divadlo, uspořádali výstavu se studenty AVU a snaží se o ekologickou osvětu svého okolí je pro paní Boženku dost nudné čtení.
Paní Boženka považuje dokonce také za narkomana zákěřně odhazujího infikované injekční stříkačky na dětská pískoviště člověka, který má dredy a nějaký ten piercing na společensky neakceptovaném místě. V 80. letech móda piercingu a dredů ještě nebyla, za to se ale říkalo v jednom televizním spotu „Máš-li dlouhý vlas, nechoď mezi nás.“ Lidé byli kategorizování podle svého oblečení a účesu jako potenciální nepřátelé státu. Extravagantní zevnějšek je pro lidi okolo alternativní české kultury docela častým jevem, proto se nedivme, že jsou to pro paní Boženku feťaci. Možná by pohli tímto nepříznivým veřejným míněním, kdyby obuli boty Nike, navlékli mikinu Adidas a do zmelírovaných vlasů by vetřeli pár krůpějí voňavého gelu.
Božence tímto vzkazuji, že kolektiv Milady sice vypadá divně, ale má pravidlo, že pokud někdo bude tahat na jejich akce tvrdé drogy, bez milosti ho vyprovodí pryč.
Ale ať už máte na squatting vs. nedotknutelnost osobního majetku jakýkoliv názor, zamyslete se prosím nad jednáním policie a státu k jedincům, kteří netouží přispívat k zvyšování hrubého národního produktu, ale chtějí rozvíjet pražský underground, aby ti, kteří nemají rádi muzikály s Luckou Bílou, diskotéky a nákupní centra, mohli chodit kam relaxovat.